Kníže Popel

Pozvedám další chmelovou číši,
ve věži, ve zdech hryzají myši.
Hlad nedostane se skrz zdi,
žízeň mne nikdy nehyzdí.

Za okny nocí plamenné světlo září,
jsem kníže, mně se dobře daří.
Hnízdím, sídlím ve svém hnízdě,
nepovolím sevření na jejich uzdě.

I šílenec by zešílel
z těch myší šílím, já klel.
Dřevěné zdi nezadrží zoubky,
na kůži cítím už jejich chloupky.

Myši celou věž pozřely,
pískot vřelý, oči hořely.
Tělem svým hlad jsem ukojil,
každý zaživa maso ukrojil.