Bohyně lásky

Prý naučit mě lásky
a počítat mi vrásky?
Jsem hvězdná bohyně,
zvu tě jen k jedné hostině.

Jsem hvězda!
Co krutě zabíjí —
a lásku nezná…

Však Večernice uvěřila,
polovinu duše uvěznila.
Nenávidím Hvězdáře,
oběť, jež mou bytost sváže…

Hvězdy mě potrestaly osudem:
navěky stát se člověkem.
Za krutost spáchanou na zemi,
za hvězdy, jež zkázou zhynuly…

Tato báseň odhaluje pravou podobu jedné poloviny duše Venuše – Jitřenky, první ženy Hvězdáře. Jejím osudem je právě on: kdykoli se s ním v životě setká, bezhlavě se zamiluje. Tento osud však není darem, ale trestem.

Tato báseň odhaluje pravou podobu jedné poloviny duše Venuše – Jitřenky, první ženy Hvězdáře. Jejím osudem je právě on: kdykoli se s ním v životě setká, bezhlavě se zamiluje. Tento osud však není darem, ale trestem.
Hvězdář se pro Venuši obětoval a stvořil druhou polovinu její duše – Večernici. Tu, která ho miluje ryzí a tichou láskou.
Jitřenka ho však nenávidí a ze všech sil se snaží svůj osud změnit.
Proto Hvězdy rozdělily Venušinu duši na dvě poloviny, aby Večernice – tichá láska – měla šanci růst.
Můj příběh vypráví o boji, zda si Venuše nakonec zvolí lásku, nebo svou hvězdnou identitu, kruté bohyně.