Jednoho nikdy, které stálo za to

 

Jednoho času

na to dojde.

Jednoho času bude

někdo z vás trochu

v otevřeném prostoru samoty.

Bude vám smutno.

Budete si tak trochu

potřebovat promluvit.

S někým.

 

S někým

kdo vás neobklopuje

nehodnotí

netrestá

skoro ani nezná

s někým

 

jedním a vzdáleným

kdo nechal všechny cesty ke slovům

bezděčně a jednoduše

 

– otevřené –

 

Neřekl, že vás nemá rád.

To bude důležité.

 

Prostě

jednoho času

mi někdo z vás

napíše.

A basta.

 

Podvede svou závist.

Vysměje se své nadutosti.

Vím to.

Jakože vím, že na mém hrobě

poroste košatý strom.

 

I když celou dobu –

se nebudu vůbec –

k lítosti nenasytnosti vašich eg

vůbec –

vnucovat.

 

Žádná další vržená slova.

Nijace –

Žijte si

jako bych ani trochu neexistoval.

Jako bych

nemohl se vás nikdy ani dotknout

a měch vašich duší

do vašeho mlčení

bude při setkání s mým jménem

při setkání s mou fotografií

při setkání s mými navzdory

že žiji si mile

vždy hlasitě syčet

unikáním...

 

 

Ale, nakonec

viďte

napíšete?

 

I přestože

jsem bez obalu

porušil všechna ta bizarní pravidla

celého vašeho světa a

poslal vám v literách

zapovězenou

 

holou

 

pravdu...

 

Pozlátka.

 

Jednoho času

mlčením –

mi to nebude vámi

nikdy odpuštěno...

 

 

Ano.

Stálo mi to za to.