směry

chtěl  jsem se otočit na druhou stranu

a ona nikde

tak hněvem planu

zmizelo dole nahoře také

i mé oblíbené vlevo  lahev saké

 

ještě snad v naději

říkám si  hlavo

zdalipak zmizelo úřední pravo

co  budu  dělat nejsou směry

vznáším se mlhou nedůvěry

 

a kolem letí

zmatená těla

též by se ze zvyku

 směrovat chtěla

jenom že ono

není kam

 

a tak tím zmatkem pronikám

jenom svou myšlenku

vyslance v  temnotu

vysílám do nikam

zjistit

jde o co tu  ?

kdo sebral smysl

zcizil nám řád

já rovně chodíval

zatáčel rád

 

někdy jsem překážky

do cesty životní

snožmo či s rozběhem

zdolával

 v prvotní

 

touze se vznést

 letět si nad zemí

a z hloubky pod sebou

mít v zádech mrazení

 

a teď se ani neotáčím

proč bych měl

když v mléčném hustu  sotva stačím

…….zapsat…….

 

 než bych vše zapomněl

 

zmizely směry smysl žití

z emocí vzdouvám vlnobití

prolomím hráze

chaos padne

a pak se vydám ..je to  snadné

 

opřen o sukovité dřevo

 lesem

v mé oblíbené vlevo