Anotace: Dělám teď tak trochu v jednom místním fastfoodu, tak se mi to pomíchalo s mojí vysokoškolskou krizí.
Zůstali jsme jen my dva,
potravinové produkty
s krátkou (s)potřebností
naaranžováni vedle sebe
v šeru poblikávající žárovky.
Servírovaní na víně
se spoustou otázek a žádnými odpověďmi.
Úplně bez ambic, bez vyhlídek,
bez naděje, bez obalu
stali jsme se symbolem
toho, čím jsme byli
a čím už nám nikdo nedovolí být.
Jak mladé byly naše duše,
než je začalo formovat tohle město.
A jak divokými se mohly stát,
kdyby je žár nesežehl doběla.
Ale tohle město to nezajímá.
Nebude nás obdivovat ani pět sekund,
než nás sežere zaživa.
Výbornej text, sonda společnosti prohnilé, sterilované...
10.12.2012 17:12:26 | Robin Marnolli