Jitřní vánek

Kdo ruší můj klidný spánek?
To nic, to jen jitřní vánek.
Pomalu probouzí se z časů sloty,
brání se a křičí do němoty.

Ve spleti těl a oudů sivých,
nalézá srdce dobrotivých.
Aby snad dříve bylo dosti,
promění v prach nepravosti.

Jak úsvit zlatá záře zní,
když prolétá nad Zemí.
A sevře vůkol, jako v tmách,
zástupy slepých na marách.

Ač nezván, rozprostřen jest kol,
připraven odvát ten bol.
Jen srdce ryzí mohou vstát,
apotřebnou sílu dát.

V síle vod a hurikánů,
s pomocí všech oceánů.
Jen záblesk slabé naděje,
a hle, nic se neděje.

Noc skrývá své osamění,
za chvíli už v den se změní.
Úsvit lidstva nastane,
když jitřní vánek zavane.