procházky po lesích noční oblohy

mizí

mízy

krev ta stromů
vsakuje se v zem

i ta smůla - pláč co ničí
do oken

zavřenych letokruhů
v sebe sama

větve se ohnou
s větrem který
plachtám tvary dá
a možná dary
k nohám nejvyššího z bohů

pomohu
poslednímu mechu
k neúspěchu - kvést

zdánlivá tma
noční obloha se lekla
po vzoru očí v prašné bouři
víčka přivřela

tam hvězdy
všechny stíny světel vyplakaných
zhasly