Zdravím, zbabělče

Pod dekou a peřinou
stulené nohy studené.
Čekáš až princ se svou družinou,
ze skříně duchy vyžene.

Proč bojíš se těch tváří?

Se smutným stínem na čele
pevně semkneš víčka,
i když víš, jak je zbabělé
nechat se pořád hýčkat.

Otevřeš je, až to skončí?

Víš, jak se nevyplácí
spoléhat věčně na jiné.
Protože jsou i tací,
co budou se bát zabíjet.

Za někoho, kdo jim to nesplatí.

Strašpytel a lidská lůza,
ale zatím vše vychází hladce.
Vzpomeň, až pojme tě hrůza
a nebude komu se splácet…

…Bodá se ostrým koncem.