Cestovní zavazadlo

Anotace: Jedna z těch hříček, které mají jistou záhadnost a dětskou hravost spojitelné paměti nad představivostí.

Jediné skupenství, látka z níž pijeme naše sny, abychom si o skutečnosti mohli nechat zdát, jak strašidlo zásvětní, nechává si nad záplatou nás odstávat vlasy našich cest, plát nad nimi hlavu zmařenou opěvem-do skrytu lidství se nořit, neviditelné rozdat za šprýmek, dát si od  úst krajíček za rýmek, rýmeček pln života jak rodinný domeček, od krovů švových z nešporů roztát, za vlas opravdovosti vránou prámky vlát.

Do váčku své úvěry dostihové doby nastřádat - své povinné ručení karierního příběhu vykládat- své hostie mrtvé volby více než živého života bez sytému desatera v plenéru - své prvotní touhy stlát si pod myšlenku vlastní myšlenku - aby pravda za pravdu zítřka nezemřela v koši pod věčným majákem mramoru, kam mohla šplhat své závodní otáčivé jezdce noci.

Najednou z přístavní trubice plný živý proud hroudou hrdla zpěnil troud,  tryskajíce jen tak ven do vichru ze srdce lví svíce odjímá vůni více, majestátní hřívá lvice jen tak převelice teskne chvil,   řekněme si povíce, co nás po výtce jenom dusíce:"hřevnost mil"  ať můžeme znovu říce: To tady tam je tam je tam! Vy jste my a já jsem vámi ! Všichni jsme v harmonii všichni jsme zváni, na nebeský bál, je dost místa, mnohovesmírný sál, žádné úvěry, posmrtné půjčky  ani účty k zbláznění, jak si dovolily zavést zdejší digitální mocipáni, orbitální farizejové, osamělí osměleni mocí v nocích, v srdcích však zbabělí a Prázdní, cestou okřídleni jen v otrockých rourcích.

Proto prosím lidé tohoto staletí, buďme rázní při cestě za oponu, přístav vzdouvají červánky,  vnímá každou oponu, na notě vina nebe a já v něm stonu, každou plachtu i jachtu viděnou v rozvonu plavby za sponu, jak tady ve svém nepohnutém klidu vzpíná se nad hladinou, lodivod rukou jedinou vytahuje na širou pláň,  na pravdu, na široširý oceán, kde bude moci motor znovu zapřáhnout svůj lán a lany vyzvednou kotvy dosud do země vzpruženy, cítí rozjímatel na křídlech vlasů vzduchu kostky vrženy, pestrý obdivovatel a nějaké táhlé a roznikavé lepidlo,  a vzlétává mapa za šídlo, jenž  v ocasech několika plovoucích, měsíc  se páslo po vozovce, až do strání u  ústí všech delt kosmického přadiva rovných dnů, tvůrce a noci divonohé a uši plné Snů.