Toulám se v polích

Anotace: Jak mám někdy pocit, že rychlá doba svazuje a ničí uměleckého ducha.

Kdybych měl na básně čas,
píšu jich desetkrát tolik,
ale že nestíhám zas,
čas tiká, rychle jak ďas,
v hlavě jen toulám se v polích.

Ta pole jsou daleko rozlehlá,
více než pustina noční,
hlava zas zmařile netečná,
v oblacích líného pompézna,
k úvahám z dálky se brojí.

Chvíle jedny zas střídají druhé,
zárodků nutností pokaždé malých,
splním zas, co mi kdo napadne,
potřeby náhle neodkladné,
cíle cest ostatních, jenom ne mých.

Teď dokončil bych tento verš,
netuším ale, kde hlava mi stojí,
bytostně zmizla, skokem jak veš,
hle vidím ji,
nadále, toulá se v polích.