Kolabs

Nedotknutelná Země v pažích ohně
tváří se zdrceně v lidském náručí
mírumilovně klesá k pokloně
vítr jí vyrývá vrásky do tváří.

Od pramene řeky slzí
moře válku prohrává
ozáření vzduchem voní
mysl dětí šílená.


Co jsme to provedli Zemi a na ní?
naše cudná sestra slábne a upadá
zvíře zvířeti se klaní
ďáblova tvář jemně dojatá.

Uprostřed města v železné kleci
budí se Chaos z říše snů
ospalou slupku pokouší svléci
ukončí lidem přešťastných dnů?