Domanin

Anotace: Je v ni

Pod morem nebeskym, celicka zeme se chveje.
Listecky se chveji bozim telem harmonicke nehy vanku.

Prvni moment kdy se schudek stal klavesou.
Achatovy srot stmelil vuni mezi svatymi dasnemi.

Pozorujeme lidsky pad, unik i nesmirnou hloubku.
Dotykame se latky z niz Stvoritel utkal nebe.

Vidime ozivujici slunce, neb z jeho atomu je basen.
Letici sem sedm minut neuveritelnou rychlosti.

A kdyz nase mysl napne plachtu vstric lanum padaku.
Srdce vyklube hlubinu. V ni objevime spiralu slunci.

Na nepatrny moment lidske historie zavreme oci.
Je to zlomek mrknuti pro Vesmir, eony pro Cloveka.

Pamet se zaklesne v prostoru tajicim po tele v case.
Ten, kdo drive nami byl, krehce dobyva bezcasi.

Na okraji jeho sidel, prileta vers a na nem hvezdny poeta.
Oci vzhuru ve sloup klopi, kamsi kde hledaji pad dve nekonecna.

Jen nevyjadrena malickost smi byti neutichajici kmotrenkou inspiraci,
Snoubena hudba staleti, tiche smitko nasi male modre planetky.

Divka bezici po plazi, dnes pri zapadu, poprve vepise svou lasku prilivu.
Nedotknutelnost tisice a jedne noci, rozedni soulad dechu priseri.

Kmet a kman osedlaji daleky usvit v jedinem bratrskem pohledu.
Ve skalach, stovky jezdcu otevrou propastne jezero vsech dusi.

Muz v lagune slovackeho prince sumcu, prechazi vodni hladinu.
Mezi zivotem a smrti neni hranice, zivot chutna jako hudba o umrti.

Kdezto jeho stin, ma nezadrzitelne propustnost svetlych pridi znovuzrozeni.
Vstal jsi dnes z mrtvych, aby jsi bubnoval na tanec nesmrtelnych?


jednoho poklidneho poledne , Domanin , srpen, 14.8. 2015