Návštěvnost
ROLE
ROLE
Anotace: @&@
ROLE
všichni jsme umělci
mizerní i dobří
hrajeme role
které nám život přidělil
režisér z nejtvrdších
nesmlouvavý
rád by nás vyždímal
vysvléká nás z kůže
nacpává do kostýmů
více či méně slušivých
hrajeme v různých kusech
střídáme převleky i masky
aktéři občas hlavních rolí
častěji přijímáme štěky
prahneme po potlesku
sklízíme mnohdy nudu
lhostejnost
nehrajem pro každého stejně
sami sebe však nevidíme
zrcadla nám lžou
jsme špatní či dobří herci?
tak přece nezní otázka
jde o to spíš
(bráno s nadhledem i klidem)
zda když vystoupíme z rolí
z nás něco podstatného
zbyde
Praha, 13.10.2015
https://www.youtube.com/watch?v=IZEO_VqfC7o
Komentáře (21)
Komentujících (7)
Doporučit
TiskA já se pořád těším na cenu Thálie a nebo Nobelovku za literaturu...:-)
16.10.2015 06:55:10 | básněnka
Nejlépe na obě, nač troškařit :-D
16.10.2015 17:03:56 | Amonasr
nehrajem pro každého stejně...v tom to bude...zřejmě...jinakost nehledejme...úsměv.z.
15.10.2015 22:28:52 | zdenka
Jinakost ve stejnosti – všichni jí máme dosti :-)
16.10.2015 17:03:31 | Amonasr
...stačí jedna pořádná krizovka a je to tatam.....ale ono je to mnohdy
složitější,pač člověk může tápat,zcela přesně neví,kým vlastně je,
sám sebe může příjemně i nepříjemně překvapit.....i v nás se to vrství
a prokousat se tím,to chce kuráž a hlavně vědění,jak na to.Není
to jednoduché,ale je to dobrodružné,záleží na tom,co se s tím udělá.
Zajímavé je,že někdo chce a někdo prostě nemá potřebu...je v tom tolik
odstínů......Když je člověk sám sebou a ví,co to konkrétně pro něj znamená,vyhmátne tu podstatu,tak je to člověk,který naplnil svou
životní cestu tady a teď,v tomto bytí.Ty mě skoro vždy "přinutíš"se
zamyslet a přitom zjistím,že jsem v mnohém i ve svém věku teprve
na začátku...ale to mi nebrání v tom najít si důvod k radosti.....Ji./úsměv/
15.10.2015 21:19:43 | jitoush
Pěkně jsi se rozpovídala – děkuju :-) A samozřejmě mě to blaží, když můj text je impulsem k podobnému zamyšlení. I já se často cítím stále jen na začátku – snad je to ale mnohem lepší, než si připadat už na konci ;-)) Takže důvod k radosti to je snad víc než dostatečný :-)
16.10.2015 17:02:49 | Amonasr
Po delší době jsem se podíval na divadelní představení z názvem Zprávy.Nedokoukal jsem, nechci býti pesimistou :-))).Hezká divadelní báseň.:-))).
15.10.2015 19:47:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Díky :-) A na zprávy v TV se už dávno nedívám, to je smutná plejáda špatně hraných rolí těmi, kteří už s nimi bohužel srostli natolik, že ani sami nevědí, co jsou vlastně zač... ;-)
15.10.2015 19:57:00 | Amonasr
Tak, tak, politika je svinstvo, a dějiny se stále opakují, akorát, že dnes je to s moderní technikou.Tak ať je do budoucna více těch herců klaďasů.
15.10.2015 20:42:07 | Jeněcovevzduchukrásného
Zda když vystoupíme z rolí z nás něco podstatného zbyde.... závěr Tvé básně Pepo, směřuje k hlubokému zamyšlení...někdy vidím kolem sebe lidi, kteří jsou hluboce ve své roli a to se někdy ani nestačím divit čemu všemu se propůjčí a spousta věcí jim ani nedochází nebo si to neuvědomují, právě pro svůj prográmek v hlavě co utváří jejich role v životě...přirozeně každý z nás je v nějaké roli, ale záleží na tom jak "hluboce" se v ní babrá:-))
díky za tak pěkné dílo*ST*
15.10.2015 17:04:16 | Nikita44
Milá Nikito, tohle je jedna z těch věcí, kdy píšu hodně intuitivně a předem nevím, k jaké konkrétní pointě to má dospět a ono to tam pak odkudsi samo naskočí. Jsem moc rád, že Tě stejně jako mě ten závěr nutí k zamyšlení, které podle mého dokonce ani nemá jen jedno vyústění, cítím tam víc vrstev vybízejících ke zkoumání - kde vlastně začínají a končí hranice našich rolí a jak konkrétně se to má s naší podstatou mimo ně, zda vůbec můžeme existovat mimo své nejrůznější role a dokonale z nich alespoň na chvíli vystoupit a zůstat jen sami sebou „an sich“, atd. Tyhle pocity neproniknutelné vrstevnatosti mimochodem mívám u většiny Tvých básní a mám to nesmírně rád, tu nejednoznačnou a mnohotvárnou uchopitelnost, která voní skutečným životem, jenž není nikdy černobílý ;-) Ale zpět k Tvému komentáři – vidíme kolem sebe téměř na každém kroku více či méně porobené otroky svých rolí, někdy je to fakt hodně smutný a nepříjemný pohled. Ale zápasit s tím musí asi každý z nás. Vlastně nemusí – ale měl by… ;-))
15.10.2015 19:22:43 | Amonasr
to máš pravdu, člověk nemusí, ale měl by.. a vše je vlastně jenom v nás, v naší hlavě, my propůjčujeme rolím jenom svoji tvář...máš neuvěřitelnou schopnost psát o různých tématech týkající se lidství, nutících k zamyšlení, moc mě těší sdílet společně názory a moci si o nich touto formou popovídat:-))díky Pepo, že jsi mezi námi, v modrém světě poezie
16.10.2015 20:58:15 | Nikita44
Taky mě to baví, to vzájemné obohacování a poznání, že je i dnes dost lidí, alespoň na Literu, kteří se nenechali ještě zblbnout všudypřítomným cynicky konzumním viděním světa :-D Rád se tu s Tebou potkávám v Tvých dílech i v komentářích, díky za to :-)
17.10.2015 11:56:17 | Amonasr