Právo zemřít

Temnota, v níž čas je měřen pouze
kapkami umělé výživy, infuze
přidržuje plynoucího života nouze.
Kapačky už sebrali iluze.

Ojediněle i dýchá
sám, jehla už do předloktí
pasuje. Rodina nešťastně vzdychá
když doktoři zápasí se smrtí.

Důstojnost odebrána
bažantem, teď už jen pleny a Sunar
když zadek myjí mu zrána,
tuhej kořínek míval ten buran.

Rozklad duše nestíhá
tělo, dobře bylo konzer-
vováno, avšak mentálně pozer,
doktor zas dobíhá.

Pacient přijmul svůj osud bezduše
ho vítá, děti v pokoji tam brečí,
tu je doktor, zabrání poruše,
nepřímá, že pacientovi smrt svědčí.

Další zachráněný život,
pašák. Rodina dojatě děkuje,
Nového hrdiny viděli jsme zrod,
boty profíka si doktůrek obuje.

Nikdo však nevidí
a nikdo nedumá,
že snad i obyčejná duše
zemřít právo má.