Já jsem

Kolikrát tohle spojení za den vyslovíme?

A kolikrát si ho uvědomíme?

Víme, co světu sdělujeme

pokaždé, když ho užijeme?

 

JÁ a JSEM,

dvě slůvka s mocnou silou,  

tak známě neznámá.

Jakýpak význam každé z nich má?

 

JÁ to je osobnost, identita,

vědomí sebe sama.  

A už tu máme háček.

Ty víš, kdo jsi?

Odpověz bez vytáček!

 

Kdo potom k vesmíru mluví?

Já nebo skrze mne někdo druhý?

 

JSEM to je existence, žití,

vědomí vlastního bytí.

I tady je nejasnost veliká.

Kdy život vzniká a kdy zaniká?

Pak je tu ještě další potíž.

Mnohdy, když někdo říká: „Jsem“,

nebývá vskutku přítomen.

 

Klidně se potom může stát,

že v nestřežené chvíli,

cizí JÁ životem zkusí zamíchat.

JÁ JSEM dokáže štěstí navodit,

stejně tak krutě ublížit.

Co k němu připojíme,

vesmír má chuť nám vyplnit.

 

Teď, když už to víme, budem snad

se slovy JÁ JSEM lépe nakládat.