Requiem za sebe

Miluji bobříky mlčenlivosti, hravosti a samoty

Mám jich pár ve své sbírce

Stráží prostory mé třinácté komnaty

a dbají na to

aby nezhasly svíce

 

Miluji veverky plné blech a oříšků

Jejich pelíšky jsou symbolem hojnosti a soužití

Jako já nepotřebuji mít nad hlavou stříšku

Stráží můj strom mého života

a dbají na to

abych nepřetrhal mřížku

 

Miluji všechny hlodavce

protože pamatují na zadní kolečka

Šumava měla své Psohlavce

a můj den druhého dne nepřečká

 

Kde končí míra marnosti všech cyklů

Kdy přetrhne se řetěz závislostí

Až roztaje poslední „iglů“

Až člověk praskne přežraností

 

Miluji tě člověče pro tvou všežravou duši

která jak praseti, tak i tobě sluší