Král

Chtěla bych se přestat bát,
vlastního odrazu ve tmě,
nechat zmizet onu zášť,
co požírá všechno dobré ve mně.

Chtěla bych se probudit,
být naprosto čistá,
všechny kořeny zahubit,
zabírají čím dál víc místa.

Rostou, nepřestávají,
množí se, já nevím jak dál,
možná, mě na cestu zlákají,
tam, co chodíš si sám.

Hlasy, co mluví i za mě,
šeptají si, křičí a řvou,
já ptám se, kdy pohltí mě země,
do kořenů, jež čisté jsou.

Volám o pomoc, nikdo neslyší mne,
jsem potichu, přesto řvu dál,
kořeny, omotávají mne,
všichni víme, kdo je tu Král.

TY.