Před tváří Osudu u hrobu Života

Před tváří Osudu u hrobu Života

Dávná píseň Orfeova zazněla do jiskry světla

samota mi potřísnila krví starých nenávistí

stále hledám nová slova zcela zcela nevykvetlá

v tomto čase v této zemi naplněné trpkou strastí

pro své viny pro svou malost nemám v sobě srdce víru

moje duše nenalézá soulad krásy – pravou míru

nebesa mi opustila – kde je ruka co mi vedla?