Anotace: -
Ticho na okraji posledních dní
Ticho je tam, kde nespí čas;
u hvězdy mé mi zašeptal hlas
neznámých krás –
všech co já znám i co nerozdám
tam, kde je mam a pokory klam,
když jsem jen sám.
U světla pravdy – v neskutečnu,
na konci cest, až v nekonečnu,
pro lásku ztracen, když krása zní
při pouti zde, už poslední.
Ty budeš blíž a možná, tam,
na sklonku dní mých podzimních snů,
ve kterých smrt sám už nepoznám.
Snad budeš štít, co vzdoruje hrám,
se kterým pevně vší tmě odolám.
09.04.2019 10:54:51 vlnka
Prokousávej se výzkumem dál, ať nové básně se dočkám :-)
09.04.2019 16:35:35 ARNOKULT
To není výzkum. To je ptákovina. Publikace ke 100 letům jistého vodohospodářského ústavu v Podbabě. Zajímavá byla ta starší historie - hydraulické modely všech význačných přehrad, sledování historických povodní a sucha. Dopisuji už konečně 2018 - současnost mi však nebaví.
09.04.2019 01:55:55 šerý
Že smrt sám už (jednou) nepoznám? To mi ladí. A spoléhám na to! Třeba je to krásná blondýna, třeba hezký úsměv. Nevidím to tak černě.
Ale báseň začala docela "světle." Sice velmi kvalitně pokračovala...
Je jaro - naděje. Trochu lesku do oka.
09.04.2019 08:09:38 ARNOKULT
Děkuji. Bude to asi tím jarem. Bohužel musím psát, psát litanie o jakémsi "výzkumu", který na nic nepřišel.