Štěstí je jako hvězda,
třpytivé a daleko.
Vždycky hledám slova,
sahám do svého nitra, vážně hluboko.
Snažím se sáhnout na své štěstí,
ležím na zemi.
Přijdu si jako bych dostal pěstí,
hvězda padá zdá se mi...
Není zřejmý vztah vzdálené hvězdy a hledání slov ve vlastním nitru. Ale dá se to risknout bez vysvětlení a začátek je velmi pěkný. Na 4.řádku se posluchačům samou krásou zatajil dech. O to přesně jde. Na 5. řádku bych dal snažím se "dosáhnout" na své štěstí...
- a pak dál už to bohužel nechápu, něco chybí nebo něco je nedomyšlené. Tam, počínaje "ležím na zemi" je nějaký zvrat, nějaká odklon v úvaze. Vždyť hledání správných slov a cesta do sebe naopak vede k cíli.
Básnička je i takhle pěkná, zejména v začátku, pokud bys ji dokázal lépe dotáhnout, mohla by to být paráda. Pracuj na ní ještě, přemýšlej o názvu, o co tu jde? Co se to tu mihlo skutečného, živého? Básníku pracuj na své básni.
21.05.2019 07:54:54 | Karel Koryntka