Pod hladinou, déšť paprsků.

Anotace: Báseň inspirovana četbou rozborů básnického díla velkého našeho symbolistniho básníka Otakara Březiny a následným cvičením joginskych pozic pod hladinou vody.

Mezi zachycenim a vyslovením,
nehybnosti obrazů a proudem imaginace,
tichem věcné nadhvezdnosti a pozemského lůna strasti,
východní askezi a optimismem radostného západu,

V poklesu pokleslosti lotosoveho nářku,
selest rákosí ve vnitřním tyrkysu srdce,
vidění březích listecku nad hladinou permutaci duši,

po pádu a vzestupu k bezbolestnym pramenům,
oči srdce brezinovske extaze probuzeny a znovuzceleny četbou jeho vizí,
V návrat básnické lidskosti,
přes dech skepse v sepjeti dlaní sluneční Víry,

básník rozjimaje ve slovu šípů srdce hlasky vesmírné lásky do nebe stvořené pro bytost z kůže svlecenou z idejí vedení za něhož nelze jiti než zrenim záření nadsmyslovych vidin periscula.

Potapeje se v hlavě s myšlenkou na intuitivní vizi sjednocení iluzornich polarit světa, slunce na vteřinu věku pohaslo za oblacnou lodici, vysvitlo znovu do mysli ve vzpomínce protinajici kořeny extáze mladce zpěvu.

Pod hladinou v dešti paprsků sublimne eterie jarního deště subatomarnich částic mysli, co je vně je uvnitř, zaprah, zadržení dechu, koncentrace energie, zarovnání mysli s ponorem myšlenky, svitne zprusvitneni do párů dlaní spojení ve vrcholné pozici stromu královského, Pod hladinou levitujiciho lidského.

Ona hlubinna s bytostmi prehistorickymi, dotek slahounku řas z bahna dna vyrustajici do temnoty hmoty stahujici fosilie myšlenek tekutych polookrouhlych samot hrudi nevyslysenych křikem větru věků o lásko přicházející heroisme času v prostoru vesmíru.

To malé nehmotne nic, samadhi pod hladinou deště slunečního měnící se v ryk a křeč plavby jednotlivce proudiciho k zachycení světlem myšlenky rychlostí bříšku prstů věku obrazovky moderní doby.

Zážitek přítomností okraden o hloubku prožitku v plavbě trpytiveho zrna milodaru slunce v jarním predvoji lyrickeho vozu hvozdu lidského koloběhu.

Za stranami které následují, uceleni spasnych prostor, ve kterém se vznáší postava levitujici pod modro zelenou hladinou, dočasně vysvobozena z bezbozi, uverici na maličký okamžik věčnosti, na maličkou chvíli kosmickou, ze v doteku dlaně má bozstvi zpozorovane, poznane, neosamocene od ostatních v temnostinu nekonecnych moci extáze noci.