Anotace: ...mezi řádky...
Piktogramy
Naučím tě být mým vším
Naučím tě dohánět mě k neklidu
Hraničícím s šílenstvím
Jen si tak přej
A pak se usměj
Počkej
Až začnu výt
Boží mlýny
Přestanou mlít
A tvoje duše jako jediná najde klid
Protože je ti všechno jedno.
I všechno to, co máš
Cos mohl mít
Jen se blbě usmíváš...
Možná bůh mě skrze tebe trestá...
.....už ani nevím za co.
14.09.2019 01:04:29 milík
Nemýt čas myslet to je krásné spojení, to bych nevymyslel asi, i když mytí času už mě taky napadlo, mislím že nejsem kretén.
Já už nevym jinak na tomto webu co čtu.
Na 2 vlákně mam Donizettiho z 1832, L'elisir d'amore, asi bych to sem měl hodit pro příklad.. To vití to už nežešim, Plačková tu krávu jenom hrála.¨Jdu pryč. A.
13.09.2019 00:32:08 šerý
Sypeš do modra špetky sarkasmu a odevzdanosti. Možná je to i o vzájemné úctě ale každý v ní dnes nechce listovat. Vztah žloutne, jak podzim... a zima s Tebou pod peřinou - jarní cestář předaleko.
Dýcháš z hluboka. Civilní projev verše s vydatnou upřímností*