Anotace: ...mezi řádky...
Piktogramy
Naučím tě být mým vším
Naučím tě dohánět mě k neklidu
Hraničícím s šílenstvím
Jen si tak přej
A pak se usměj
Počkej
Až začnu výt
Boží mlýny
Přestanou mlít
A tvoje duše jako jediná najde klid
Protože je ti všechno jedno.
I všechno to, co máš
Cos mohl mít
Jen se blbě usmíváš...
Možná bůh mě skrze tebe trestá...
.....už ani nevím za co.
Nemýt čas myslet to je krásné spojení, to bych nevymyslel asi, i když mytí času už mě taky napadlo, mislím že nejsem kretén.
Já už nevym jinak na tomto webu co čtu.
Na 2 vlákně mam Donizettiho z 1832, L'elisir d'amore, asi bych to sem měl hodit pro příklad.. To vití to už nežešim, Plačková tu krávu jenom hrála.¨Jdu pryč. A.
14.09.2019 01:04:29 | milík
Sypeš do modra špetky sarkasmu a odevzdanosti. Možná je to i o vzájemné úctě ale každý v ní dnes nechce listovat. Vztah žloutne, jak podzim... a zima s Tebou pod peřinou - jarní cestář předaleko.
Dýcháš z hluboka. Civilní projev verše s vydatnou upřímností*
13.09.2019 00:32:08 | šerý