Anotace: Lyrická báseň, nastrojená v odpověď.
Krajíc chleba padá
na zem, samozřejmě
tou krajností namazanou.
Ohně planou v mém
srdci, velmi snadno.
Posun věčnosti vytýčené
do nespokojenosti. Prý
teď právě vstanou, jednou
stranou, pomačkanou.
Navyklý na negativní
odpověď věčnosti. Do
kola už se dávno, nestočím.
Jen tu hledím zuby cením
a z gest různých čtu tu,
neusedlou, neposednou, tmu.
Zradil to své mládí, je
už skoro starý. Jak dále
se hrají, tyhle pozdní hry
Roztáhnutá křídla, ve snu
si tu lítám. Kde je ta křída,
napiš na tabuli, život skutečný
je někdy jen urputná bída. Někdy
je i s nouzí, spolu si tu v hladovém
opojení souzní.
No já nevím jsem v tom
stavu, oblečen jako na výpravu
do nezměrné zbytečnosti. Kdo
chce znát heslo, pro to křeslo
kde vše zní, tak nějak jinak.
Jo, je to tvé poslední posezení
na věčnost ve stylu, elektrické
nepoddajnosti. Tak už to spusť,
vražedná zrůda chvíli se tu kroutí.
Doufám že jsi doopravdy vinnen
protože v tento moment, život z tebe
velmi rychle plyne. Ani do pekla nebo
do nebe, jen prostě jako potrava pro
červy, demokraticky si tě rozdělí.
Hudba tiše zní, volume
stoč do prava, tak to je ta pravá
zábava. Černá hudba v rytmu
ticha, zní my neustále do ucha.
Roztodivná předtucha už dávno
ohluchla, naslouchátko prý si
cení. Chce prý slyšet, všechny
své předpovězené, předtuchy.
Kapka kápla smrtka do hovna
tam si šlápla, jo to ti přeji, prý
proč se křením. Co to má znamenat
pro mně nejdeš , ty stařeno zkurvená.
Nechci totiž předbíhat, radši si počkám
však vím, že se jednou přeci dočkám.
Tak zní má odpověď, na pokrytecký svět.
Je tam všude, zlo si zdárně kluše a to dobré
zatím kulhá. Jde to z tuha, nikde žádná truhla.
Odpověď se vleče že prý neuteče, drž hubu
nesmysl ti z huby další teče. Utři se a nevtírej
se, navleč si tu svoji známou křeč.