Sníh

Sbírka: Podzimní verše

Pod Sluncem třpytí se bělavá pole,
stromy se před sněhem hluboce klaní,
teploměr kolísá až někde dole,
medvědi chýlí se k dlouhému spaní.

Ledový vánek, co vločky nese dál,
aby prohlédly si celý les,
a ony prosí ho, aby ještě vál,
a on vál včera, a vaje ještě dnes.

Na každou ale musí přijít čas,
kdy odpojí se od druhů svých,
nerozloučí se, ani krátký vzkaz,
a z jedné vločky jeden sníh.

V jednotě sice spočívá síla,
ale všichni ztratí duši svou.
Bílá a černá v jedno se slila,
a rudá svíce vede tmou.