OKO

Anotace: monotónně

Odlitek výřečnosti

sevřu střed světa

ve své pěsti. Nemohoucí

štěstí, na zem padá na tajemnost

na svá záda drápá, chtivostí jsou poleptána.

Odkud ten zvuk vyšel, jen tak

přišel. Něco říká nesrozumitelnou

řečí, stále v té své křeči tak jako

klaun trapně křepčí. No konec řeči

skutek zrádný se doopravdy stal.

Ten jen vstal a hlavou tomu činu

pokynul.

Krabice tajenmá je tak snící.

Copak ukrývá, špetku ještě 

spící. Čeho už nechceš, nebo

jen konec toho v kleštích svíráš.Je 

to snivá divná nahá prapodivná,

marná snaha, oslńující a lenivá.

Mermomocí prosazuje svoje

cíle. Je už ta chvíle, nastala 

už, kdy to řeknu jen už tu hubu

svoji drž. Nemlž jaká jsi nebo

nejsi nic jen anonym pouhým. 

Pár slov autora, bez ksichtu

takto putujícím světem letem.

Utržený ze své komfortní zóny.

Pak jen vlečen přitom svlečen.

Letmé slovo letí vzduchem na

zem žuchne. Nevybuchne jen 

své místo hledá dnes je středa

nebo pondělí, to je pro ty co to

nevědí.

Obejmutí medvědí potom trapný

moment. Dále pak jen zlomek

toho všeho. Něčeho je tu mnoho,

toho tvého ticha, jak jen vzniká.

Už i všemy otvory někam pryč

si uniká. Je toho mnoho a umím 

i více nepohnu se z místa. Kam mě

postaví tam si vznikám, hledám

cosi je to i v mé moci ve dne i

v tajnustkářské voděodolné noci.

Z moci mého vědomí nastavuji si

své svědomí.