MOKVÁM

Anotace: nesestrojen, sestrojen, nesestrojen, sestrojen................................

Jsem odvrácená

strana ničeho. Beze

všeho, bez všeho

co je lépe cítit smrt,

nebo poklidné nic.

 

Všude jen samý shit

v tobě ve mně v něj,

prostě ve všech. Jak

je poznáš když se tak

tím nesmyslem brouzdáš. 

V zrcadle ho už nepoznají.

Jen si hrají na to co už 

nejsou, nic už v sobě nemají.

Už dozrály, jsou už do toho

klubu přijati. Zatknuti, zajati.

 

Prozrazeni, uvnitř už jsou 

sežráni, jsou jen povrch tak

velmi nutně nevábný, ale ty to

nevíš ani on už je totiž taky v tom

módu.

 

Roztáhnu křídla uletím někam

jinam. Ustřihli my křídla, ta neviditelná

vlídná, víš co, toliko byla silná a i má poslední

tak se toho statusu nelekni.

 

Necítím, neslyším, nemyslím, nechci, vím

že tohle jenom, je tam uvnitř, jako tonoucí

se bezvětří. Ušetřím cestu neštěstí, dej mi ho

plnopu hrst, abys nemusela zase přicházet. 

Otázka nedůtklivá zní my stále v uších, proč vše

musím vyházet.

 

Strojený neklid v nicotnosti tam je ukryt. Jo, tam

si hoví něco důrazného poví otočí zrak a pak ho 

zase sklopí. Nefunguje nic chci odeznít pryč, někam

do ztracena, jaká je tohoto stroje marná, nicotná cena.

 

Je tak celá jako nicotná je i bezedná?

Odpoví když se ji na něco úžasného 

zeptám? Neukryje se někde v celách

a bude ještě stále celá. Bude znít jako

neklid v mé duši po ulicích hříšných

ztrouchnivěle bloudící.

 

V cele jsem, naprosto přikován.

Nezvolám už nic, hlas už mne 

opustil. Nechal mne tu zcela a

i zcela nepochybně. Utajen před 

světem, který mne má u prdele.

 

Opustím to tělo prachbídné. Jen

z půjčovny zapůjčené, už okoralé

ne už nebylo mladé, nikoliv staré

jen né plné sil. Všechno co zbylo

slil do jedné podivné, prapodivné,

nevlídné, ale jen natolik jediné zloby,

nezbytné.

 

Natolik nepříčetné a zlé, nevěřícně

toxické. Ano jsem ještě zde, v hranicích

příčetnosti. Háv svůj nosím, bez těla

neobnosím. Co zůstalo jen tak toulavý

vzdech, ách do prostoru se line. Tak to 

jsem tedy jako já nebo se my to jen zdá.

Zvláštní sen komu je podřízen v struktuře

jaké čí, proč tu čpím. Rozezlen, otočím se jen

a vstoupím do prázdna.