RANOST

Anotace: Rozvážka i nepěkných slov.

Je my opuštěně nepěkně.

Kdo mě opustil, mnoho 

pěkných chvil. Co cítím,

odraz něčeho velmi nepěkného.

Zatím odraz jako podraz na 

mne. Je to nepěkné co říci

lze, vysral se na mne svět 

včera i dnes ještě více. Je tam

mokro je tam ponuro, ne jako

v kině, než začne hrát nijaký 

film. Jen ticho prázdné pohlcující

takové klišé, proto možno jest

shrnutě a tiše opustit tento střep.

Na chřipku s tankem celý svět takto

zmátořen. Zakrij si ksicht stejně jsi hnusný

odpadlík, vezmi si rukavice nebo oblek 

celý, je to zvláštní chronicky jsem namočený.

Nemám strach mám jen hlad, otázky se nekladou.

Kdo je proti je nepřítel, tak ho vyhoď mezi viry ven.

Tam se skryji, budu virů král nenakažen odpoután.

Roušku nemá nahlásí udavač, policie jako k vrahovi.

Jo jsou takový dalekohled vyndají, pozorují s těch svých

brlohů zkázy, udavači. Náhubek musíš mýt takhle skryt nepodloženě jen

za ním shnít. Autobus pln je, systém v hajzlu, odstup není možný je jen

někdy kdy se hodí tak se brodí. Vir si na mne skočil nevím možná 

už u mne byl a jen se tak o mne otřel. Zprudka ostře prachbídně

není to mor, jen taková chřipka s imunitou tvou si věcně zavzlyká.

Není vše, tak jak to vypadá.

Vypadla my z těla nálada.

Ta co byla pilulkami vystavěna.

Není nic, je my zle a proto si tu rejdím.

Bolest cítím i tu fyzickou. Ploténka

vyskočila protestovala nad tou tíhou

opravdovou. Cpu se prášky v kuse

jsou tam  v puse. Pak v krvi dělají,

nebo nedělají divy. Osoba tak trochu

jakoby i sjetá. Jak zní ta věta co vše

chce rozepsat, báseň znělá vystřelená

právě v tuto chvíli z imaginárního děla.

Padám nebo stoupám už to nepoznám.

Něco se děje mnohé různé děje, někdo 

kleje další u krbu se hřeje. Ovinut pak jen

svinut zabalen do prodeje, odevzdán. Jako

prototyp nemocného člověka kdo si to

koupí, někdo hloupí nebo na korunu skoupí.

Vesmírem si plinu asi někdy zhynu, pravdu

neřekl jen se trochu podřeknul. Je už konec

jak jen to poznám. Utržený proužek papíru

docela veliký nadmíru. Jsem člověk a kdo jsi

ty jen něco na člověka si hrající. Nemáš právo

se tak označit, chybý ti morální kredit máš ho

už dávno a to na sto let vyčerpaný. Tak zkurvený

hajzle už kurva zmiz. Do černé díry tam totiž jen

patříš, roztříštěná tříšť zní v uších, pak ji ztiš.