Apokalypsa

Z pohasínající výhně

nezemě se rodí.

Kráčím po ní denně líně,

i dyž pluji lodí.

Opustit mě ona nechce,

uvnitř je mi krásně.

Lehám do snů – bez snů lehce,

i když nespí saně.

Prudký kávový déšť smáčí

všechny cesty, které

mrtvá těla nutnou prací

zdobí – i když v cele.

Čekám věky v pusté zemi,

odpoví-li Hamlet:

Proč je někdy život němý?

I když tančím balet.