Dům
Dům
Dům
Sedí dívka u zdi.
Tiše šeptá;
můžu věčnost uzřít?
Sebe se ptá.
Sedí v domě z mříží
touhou nahá.
Říci, co jí tíží,
ach se zdráhá.
Sedí proti stěně.
Teskně čeká,
zdali končí denně,
co jí leká.
Sedí s láskou i bez.
Tolik smrti…
Prosím, proč mne, pověz,
věčnost drtí?
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
30.08.2020 12:11:05 ARNOKULT
Velmi, velmi dobré "řemeslo". Na tomto serveru moc není. Proti Blbci Kultovi lze ocenit, že to není tak "vyumělkované". Tím, že je báseň delší, lze z ní vyčíst i hluboký existenciální rozměr. Budu muset (opět) sám sebe přehodnotit. Avšak ten čas, čas - ten mi schází!
30.08.2020 13:57:38 Xardas
Děkuji za zastavení a komentář. Existenciální prvky mám snad ve všech svých básní, mě to baví. :)
Návštěvnost
