BRLOH

Letí sen, tak do

ruky si ho vem.

Jdi s ním do říše

procitnutí. Svět tě 

zřídí tak, poznám 

tě pak jak. Budeš to stále 

ty, nebo jen tvé 

utrousené prokletí.

Dotknul jsem se dna.

Je mi zima, je tu holomráz.

Je tu tak, na procházce kvůli

téhle sázce. Tiše, vratce, se tu

pohybuji, je mně stálo toliko i zrádně.

Na zem spadneš a už nevstaneš, to možná

taky nastane. Vstaň neuklouzni lidé blouzní.

Rozhoď síť mně si třeba chyť, nebo

sebe postav vedle tebe. Svět zažehnut

už hoří, bariéry boří. Zůstal už jen počátek

všeho, je jen jeden, každý ho zná každý ho má.

Jen je těžko poznat kdy máš se postavit. A 

říci z poloprázdných astmatických plic, že 

svět je na tvoji přítomnost už dávno připraven.