Hoďte si kamenem...

Dokud jsme malí, házíme kamínky.
Baví nás šplouchání na vodní hladinky,
baví nás kroužky i vysoké gejzíry,
když kamenem měníme hladiny klid...

Když trochu vyrostem ďábel nám poradí:
„Hoďte si kamenem, když někdo vás podrazí...“
Tak my si házíme, málo se ptáme,
zdali nám ďábel radí to pravé...

Když už jsme staří, smrti se bojíme,
ptáme se zdalipak správně si hodíme...
Malinký kamínek dávno už nemáme
a tenhle veliký, ten nás teď rozláme...

PS:
V poznání pravdy
pláčeme hořce,
nechcem už kameny,
chceme mít mír.

Ale to veliké,
bolestné hoře,
co očistí pláčem svým,
celičké moře.
Očistí duši mou,
od bláta zničenou,
očistí bolesti,
kamenů zlých...

A tak už kameny,
nikdy si nehodím,
neb nejsem bez viny,
radši se pomodlím...