MRAK

Anotace: Listuji si světem, letem.

Devótně slýchám ten
hlas co mi říká. Tak se
zhas. Buď včas nad tou
propastí, do sopky plivni si,
než se láva vyvalí. Utíkej
včas, než to ostatní vybuchne.

Nebuď svým zarmouceným
koncem. Mysli na marnost,
která má starost. Odnos, všechny
co tě drží na místě. Utop saze
ve snaze, aby bylo blaze, tak urputně.

Pošly dopis bez známky, neházej ho
do schránky. Jen tak vyhoď, povětří ho
jistě správně donese. Velký potlesk v
sále zazněl, píseň černá jako tma. Tam
zazněla, jo to je má ta nejpravější krevní
skupina.

Měl velký sen, měl jich plnou pusu. Ale
někdo ho zabil, do žil vlil pak nutnou nenávist.
Lidi se zabíjeli věci rozbíjeli, pobodaná svoboda
Slyš tu pravdu je jen jedna, najdi si ji, lehce dotkni.
Nelži, odmítni jedové sliny, usni spánkem spravedlivým.

Pryč dej ty své, špinavé, smradlavé, ruce. Ty jsi
jejich vůdce, tak prudce z tebe sálá, to zlo. Je v
tobě a ty jsi jeho podstata, ostatní necháváš to
svinstvo nasávat. Na hlavě hnízdo pro supy.

Znamení osudu vykračuje zlehka, zem se chvěje.
Jsou tu různé děje, nepochopitelné jako je i tenhle
svět. Přehrává ten svůj film v kině, ale nikdo se
nesměje. Všichni jenom tupě zírají, jsou unášeni
dějem tak ponižujícím. Lidská důstojnost jako
fackovací panák, v ponížení skloněni nad tím vším.

Utíkají z toho kina života běhají sem a tam a neví
vlastně kam, jenom tady nechtějí být. Sen tvůj i můj
je zbit, koňskými kopyty na všechny části světa rozptýlen.
Zabalen do černého pytle, pak vhozen do díry tak nikdy
nevyřčené. Utopen v černém moři nechtěné, neuchopené
zlomyslnosti. Ráda se nosí v šatech císařových, ví že nikdo
nic nepoví.