ZMOCNĚN

Anotace: Když prší, štěstí to asi nebude.

Stavím něco, co určitě spadne.
Lovím kance, napíchne mně na
své bodce. Unikám si lehce do
světů nikdy a nikam, je tam zima.

Vlákaný do pasti bez pravidel.
Vhozen do vzduchu nechycen pak.
Zázrak se stal ne však mě, na mě
sral. Jen co hrdlo ráčí všichni mohou
do mně, kopněte,bodněte si pak
dekapitací skonči.

Uteču jen levně, schovám se za strom
užší než mé tělo. Jsem tak trapný, cítím
jak se tajím světu. Nikdo mně už nevidí
ztracen do lidí. Vší silou tlačím před sebou
všechny, jež se na mé místo tlačí.

Utíkám od svých reklamních polopravd.
Do tajů říše kde se píše vehementně tiše.
Spadl mi kus mého srdce na zem, válí
se tam jako vykrvácení blázen. Ukradnu
si miliardu štěstí, nebo ještě více, bude
mi pak miliardkrát lépe. Oslepen světlem
který přišel, jako tajný agent s pravomocí
mě i zabít.