POTOK

Anotace: Lyrická báseň

Sejmi je všechny, někam trucovitě odešli. Zavři dveře s monumentálním zápalem. Skoč z té výšky tak mrzuté, možná zabije tě. Utíkám nevím kam, jsem tam sám. Poslouchám nahé já, odvětí něco na mou otázku už rozebranou. Stáhnu okénko auta vidím ten svět. Cítím ten vítr a tu atmosféru jak mnou proniká.

Jsem na louce plné pampelišek. Jsou slyšet jsou vidět tak nějak žlutě. Zařvi si tiše do hlomozu té své duše, řekni že chceš možná více, chytit všeho strůjce. 

Dojdeš někam dále, jak to tam vypadá. Je tam krásně jako v tobě, která si zrovna ve mně, je v tobě útulno. Bohužel nemohu se zdržet za chvíli odcházím. Brzy se navrátím celou tě svými znaky, označím. Jsi má a já jsem tvůj aspoň tedy doufám, pro tuto noc řekni jak moc, trefil jsem terč.  

Řeka uteče někam odteče co tu zůstane. Malý potůček teče si tou svou cestou, někam kde jej neznají. Žížala zavrtala se do půdy, pozdě pták ji chytil a už ji konzumuje. Příroda si žije tím svým životem. Ty zase tím svým, v tom svém světě uvnitř sebe. V těch myšlenkách které zří na tebe, něco ti povědí to co nikdo neslyší jen ty a mi. Jsme v procesu přežití, jako všichni okolo zde.

Někdo mře někdo se rodí. Ale všichni jsou originály jediní. Jsou a až tu nebudou, nikdo je nenahradí nikdo stejný. Tak žij si na plný pecky jak to jen jde. Řekl člověk který je konzumován každou vteřinu každým dnem, nesmírnou a vražednou depresí. Ta pistole na stole to potvrdí, ruletu Ruskou si zahrají nevím jestli vyhraji. Potají svůj úděl odtajním, tolikrát odřeknut životem, dokonale náhradním. Umořen uspořen do vody ponořen stále tu jsem, odvlečen za kus kůže tam kde růže nerostou. 

Brodím se něčím neidentifikovatelným, něčím co možná byli lidé. Teď jen břečka do které zvracím, obracím se utíkám padám zvedám se, od lidí špinaví jsem. Náhle ochrnutý v mozku nastal ten zvrat, stojím tam a nic neříkám, nedělám prostě nic jenom jsem. Vystavěný do pozice, odkud není už návratu v prapodivném záchvatu děsů.