ORLOJ

Anotace: Stroze hledím k obloze.

Z čeho, vytvořen ?
Možná ze zbytků.
Tvářících se líbivě.
Utvářím se nevině.
Za zrůdnost, neutrácím.
Krása ustoupila, dospěle.

Nesměle se dívám, do dáli.
Myšlenky urovnané doposud.
Ztrouchnivělý, jeden pud.
Další jen trochu, popudliví.
Ztrácím chuť být tak nesmírně
mírný, doplazím se k cíli.

Umořen v tlaku okolností,
nosných. Ukřivděn rozložen
jen tak nožem, na kostičky.
Masové, krvavé, vyzývavě
nachové. Utroušena krev
kape cestu značí, pláče v
tom dešti znaveném. Hoď
kamenem ty jenž si nevinen.

Utloukli se kameny, navzájem
poslední ránu zasadil pak padl
na rudou zem. Spící, už ne, supi
postřehli situaci, jsou tu první
na tu konzumaci. Jako draci
jednohlaví, zastrčí do tebe hlavu
jako ty lžíci do pokrmu. A tam
bloudí, pak vynesou kartu nejvyšší.

Stržen do okolností, napíši si poslední
chod. Vchod do mé tajné říše, znáš ji.
Znaven, polapen, málem už utracen.
Chtěl bych něco říci, sešitá ústa náhle.
Není to tak tajné, tak to píši v dešti kulek.
Zasáhly mně do hlavy, skrz na skrz
provrtán. Vidím na druhou stranu toho
člověka. Takový lidský dalekohled ale
bez té funkce důležité, daleko hledět.