BURÁCENÍ

Vím co mohu být.
Nevím jak mám
znít. Otlučený z
bojů, už vytřeštěných.
Pojmy a dojmy spojili
se v jedno, vše je jim
jedno. V zrcadle vidím
tvář, nepoznávám zas.

Jsem ten kdo nebude
zde, nikdy prezidentem.
Taky premiér mě mine,
nejsem totiž zločinec.
Něco se stalo člověk
utonulý. Utopenec do
sklenice, v láku odležený

Zem pošpiněná, nevrlá.
Ukořistěná smradlavým
zlem. Proč tu jsem, nevím
nemám sil být prohnilý.
Na to tu jsou jiní, otevřely
si živnost na nenávisti a z
té si vesele žijí.

To blbý lidi, jsou jich tu
milióny. Až moc řekl bych,
jsem rád že se očividně
odlišuji. Oni jim to dovolily
a ještě jsou na to pyšní.
Pitomost nebo jenom zlost,
v těch lidech jež je mi z nich
zle.

Utržen plod, položen schod.
Jdeš po něm, někam neznaje
cíle. Pohled kradmý, Kocourkov
hnilobný. Znechucen odvracím
zrak, žiji jen tak podle not zrádných.
Omítám kompromis, zamítám pýchu.
Koloběh zastavil se, na mohutnou chvíli.