LEHCE

Anotace: Uvržen do lekce z kopce.

Lžu svým snům.
Otevírám deskovou
hru s názvem můj
podělaný život. Vrazím
si kus špičatého klacku
do srdce. Probudím se
zas. Udolán tím svým
nesmyslem. Uskočil na
poslední chvíli vlaku.

Utvořen z molekul, zrádných.
Uhnul pohledům, brýlemi
slunečními. Probodnut
oštěpem nebo špičatým
koštětem. Čert to vezmi
je v něm prostě díra, zírá.
Skrze mne na tebe a na
všechny ostatní, spolehlivě.

Životní tekutina, barví okolí
své. Louka plna zdechlin
už vyčpělých. Ze života
odečtených. Prasklina visí
v polo prázdnu, ve svých tiše
utonulých obavách. Budu smělý
rozvrstvený, otevřený nač?

Utekl už z toho těla, někam do
ticha. Zachrání mne někdo či
jen budu mrtvé tělo. Volám něco
112 roztančím svůj hlas, ať něco
povídá. Nevyšla ze mne hláska,
do nějakého světa, jsem se propadl..

Je tam hezky je tam lépe, nežli tady.
Chci tu náhle zůstat, nic neřešit.
Jsem vrácen zpět, naložen odvezen.
Strhnu ze sebe tu svou masku. Byl
to prý sen, přišla ke mně informace.
Ale co byl ten sen, nevím ještě, prý
spím. V říši nekončící, či v té elipsovité?

Co je pravda nutná lež, bortící se věž.
Kolem mne padá na mne strop i zeď.
Podlaha mne nasává, už zuřivě utahán.
Nekřičím , nepídím, neslídím, neprozradím.
Všude jsem kus sebe, vidím na stropě, oko
Ve zdech taky kousky mé, tam jsou, vzaté.
Někdo na mně šlape, hledá mně ale já už
tu nejsem. Jsem všude tady a nikde, konec
hoden horou, nebo bláznivému prologu.