KONZISTENTNĚ

Anotace: Utápí se v dehtu z nehtů.

Uhněten z hlíny
krvavé. Do podoby
poťouchlé, hle co
tohle je. Z téhle strany
je to člověk, odsud
zase kolibřík. Obejdu
to zas, vypadá to jako vřed.

Tak tě tu vítám,
chcípáku. Možná
už zítra, zdechneš.
Rozestoupí se zem
a přijme tě, posléze.

Denní světlo kuje
pikle. Tak rychle, se
někam skrč. Nebo
prostě dej, hlavu do
písku. Vezmu propisku
a napíšu na tebe. Lidský
pštros, tak vejce dále nos.

Odsouzen už v předsálí. K
potupě tak tupé, svět si hrubne.
City odhalené jsou, jako při
návštěvě zubaře. Zamračen,
tak mne možná poznáte. Už
po páté, říkám nejsem sloup.
Jsem člověk sebe sama, marníce
se. Ustoupil do pozadí, tam je
mu lépe, na dveře klepe nebe.

Odvětím, posvětím, rozestoupím
se. Utkvím v něčím mozku či srdci.
Bude prudce poloviční, pln ještě té
naděje. Usměje se ještě ale náznak
šklebu, cítím tu. V noci svítím světlem
naděje. Ta se ve dne ušklíbne a už
je pryč, jsem prý odsouzený k živoření.
Bez možnosti ověření, bez naděje kde
je. Kdepak si ,kam tě dali ne neděkuji
za ty, Danajské dary.