ČÁRA PONORU

Anotace: Už jen kousek.

Zdvihám oči, ztrácím
vznešenost popudlivou.
Jsa skryt hledám niť, snad
to vše zas k sobě sešiji.
Myslím to své tělo, tak
krutě rozděleno. Mozek
spí neslyší, asi by to vzdal.

Nechal by mně tu, jako větu
bez tečky. Či snad jako sklad
nemohoucnosti. Nerozbitný
zoufalý počin, zločin z vášně
pln té rudé nachové čarovné.

Jak zní pravda, hledej ve změti
lží a polopravd. Našel jsi už tu
co tak zní, i vypadá tyčí se pyšně.
Nejsi moc nápadná nestroj se tak.
Logika nástroj důležitý, falešné tóny
uslyší.

Zajatec hrobového ticha, trestanec
snůšky keců. Vleču sebou vše to co
je mé, je to tak těžké ztrácím vzletnost
po cestě. Už nejsem nebo ještě trochu
ano, zdvižený prostředníček leccos překládá.
Nálada povadlá padám strádám uvadám.
Je mně jenom hlt, zdvihám se k poslednímu
nádechu.