BLÁTO

Anotace: ,.,.,.

Zle bídně odstrčeně.
Ze závitu hlava vytočena.
Žalost zní prekérně odsouzeně.
Plivnu ti do ksichtu, zmrde.
Kopnu tě do koulí, téměř něžně.
Schoulil se do klubíčka, žere stroje.

Umlčen ránou pěstí, už nezní toliko
sebevědomě. Zub opustil své soukromý
a i s krví vydal se na cestu zapeklitou.
Kde je lež a kde je křivda zmáčená rozlita.
Utopen v kalužích slz, slané náhodné povodně.
Zítra dnes každý den, odnes a nes dále ode mně.

Už nezářím jen scházím, ucházím jako vzduch.
Teskno dorostlo do obludných rozměrů, neuhnětu
už téměř nic. Z plných plic poloprázdných sázím na
to že jsem ve fázi z mrtvých lehání zpět do hrobů.
Jako rukojmí už téměř pokojný zvyklí na kupy sraček.
V hlavě prázdno šílenci tam tancují potrhlé tango.

Ježíšku píšu co bych chtěl, pod stromečkem mít.
Pytel semtexu nebo dynamit prostě něco takového
jež každého potěší. A můžeš to spustit v ten den jako
dárek ten největší. A prosím splň moje přání neb jsem
byl hodný, zabil jsem denně jenom jednoho špatného člověka.

Rozměklá země přijme to mé tělo, s nadšením psychopata.
Lopatou a krumpáčem kopu si hrobeček, krtečku jsi tam.
Pomůžeš mi dnes možná dostaneš latexový obleček.
Scházím schod po schůdku, do útrob zničeného člověka.
Zebe tam je tam všude led a uprostřed malá vystrašená bytost lidská.

Žiji ve statusu chcípni už možná dnes, včera již bylo velmi pozdě.
Řeším hřeším nadávám oddávám se, prohrávám zastávám se nuzně.
Jsem v krabici kdo si mně rozbalí, pak z okna vyhodí na tvrdou zem.
Už nejsem nebo ano, dnešní ráno zamotáno bylo, do pavučiny rozbředlostí.
Zlost v mém nitru je tam cítím její tlak, chce něco co už nepůjde zvrátit.
Na začátek všeho se vrátit, to tělo zmlátit utvořit navrátit na atomy se obrátit.

Chcípám každý den chcípni taky nebo prostě jenom zdechni.
Zvrácený den podoben stavu otupělosti, ty oči supy už vydloubli.
Není štěstí jen jeho opak, copak vracím se na začátek prohnilosti.
Zvedám se pomalu ze země, počkat já ještě ležím libozvučně běžím.
Vznikl aby zanikl unikl rozsvítil všechna světla aby je pak navždy zhasnul.
Dotýkám se hvězd na zem už spadlých, beru si z nich moc zhasnout navždy
noc i den, sprostá hnilobná slova.