ZROZEN

Anotace: Upokojen, tluč ho.

Plačtivá rána rozvolněná zrádná.
Slunce zapadá tiše, hněte zrůdou.
Je tu tma, říše zla posloupnost hnusu.
Krajina utichá do ticha, epilog zrodu.
Vstoupila postava, taková šedá, utnutá.

Už nezářím, vypadl jsem z oka, tobě i vedle sebe.
Nevěřím ti je tu samá lež, vysoká jako věž.
Nosím hroudu hoven, nejsem schopen skutků nekalých.
Brouzdám po měsíci, padám dopadám do trhlin.
Koukám na ten svět, na životy lidí, už dávno pohřbených.
Hromada skutků vroucně svítím v noci, hledám potoky slz.

Zrozen nebo jenom zhrozen, ponížen, odložen, do kouta.
Pošetilost nemocných, zrody proudy zjizvené umíněnosti.
Klove do těch těl oko chutná, těla ne už zpupná, utopená.
V sobě máš jen jeden účel, utlučený, rozpáraný, počmáraný.
Vypadl na ulici přejet rozježděný, nastolen na stole, smrtihlav.

Stalo se něco, ukaž to gesto prostředníček je tím prstem.
Slepil části toho něčeho co to je, proklet, odnošen, zavěšen.
Nosily šaty jen ty císařovy, kdo jim řekne že jsou zcela nazí.
Prosil a pak to jenom nosil, jako přítěž připadá si tajemně.
Zhrozen prostoduchostí lidí, proč jsou tak tupý, oplzlostí duše.