OTÁZKY

OTÁZKY

Anotace: @&@

 

 

OTÁZKY

 

 

co nám kdo vezme a co ne

za života

a co po něm

 

čeho bychom se chtěli zbavit

a na čem lpíme

co bolí už teď

a z čeho jen máme strach

 

nálezy a ztráty v okolí i v nás

co zvládnout můžeme i v realitě

a co si jen kompenzujem v snách

v představách

nadějích a touhách

 

kdy jsme svého štěstí odhodlaný strůjce

kdy naopak jen ustrašený vrah

 

zda umíme soudit také sami sebe

odpustit si

i přijmout zasloužený trest

 

zda svůj úděl dokážeme nést

důstojně a s grácií hodnou toho

jak ceníme si sami sebe

 

jak vysoko je naše vlastní nebe

a co v něm na nás jednou asi čeká

 

čím hlubiny věčně vyhládlého moře

nakrmí každého z nás jedinečná řeka

 

 

 

 

 

Praha, 25.11.2020

 

https://www.youtube.com/watch?v=NAWQxIq-9-Q

 

 

 

 

 

 

Autor Amonasr, 25.11.2020
Přečteno 194x
Tipy 37
Poslední tipující: nejmenujuseDaniela, enigman, Koala, Ziny, Emily Říhová, ARNOKULT, Dreamy, Akrij8, JC senior, jondys
ikonkaKomentáře (36)
ikonkaKomentujících (14)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

No, tak už mám asi třetí pivo a sedlo mi to do nálady :D v týhle básni je snad úplně všechno

30.11.2020 19:56:49 | nejmenujuseDaniela

Díky za vstřícné přijetí :-)

01.12.2020 10:22:32 | Amonasr

oblázky...

30.11.2020 19:24:39 | enigman

Všude je jich plno ;-)

01.12.2020 10:21:54 | Amonasr

Otázky jsou rozcestníky žití, dokud se ptáme, putujeme k pravdě

27.11.2020 23:45:58 | Akrij8

To jsi vyjádřil krásně a trefně, Jirko - obstálo by i jako samostatný citát :-)

28.11.2020 14:19:23 | Amonasr

Hledejme své nebe jen tak vysoko,
aby se na něj dalo dosáhnout.
**

27.11.2020 21:50:11 | JC senior

Moudrá slova... :-)

27.11.2020 21:55:01 | Amonasr

hodně zlé je také, když člověku vezmou právě ony otázky ... úsměv.z.

26.11.2020 23:26:04 | zdenka

Ano, Zdeni - to je pak jakási rezignace a to je asi to nejsmutnější... ;-)

27.11.2020 16:00:40 | Amonasr

A když už se stane, pak si musíme odpusťit a doufat,že nám odpustí i druzí.Pořád se ptát a pátrat po všech odpovědích zabere hodně času.Tak vybírejme jen ty nejdůležitější v životě.Protože na všechny stejně nedosáhneme

26.11.2020 20:35:51 | Isla

Ony ty otázky jsou důležitější než samotné odpovědi - ty zpravidla ani žádné jednoznačné stejně nenajdeme... :-)

27.11.2020 15:59:13 | Amonasr

Otázky, otázky z životní procházky. Nemusíme zde zachovat po sobě pel genia a díla vrostlá do nebe. Alespoň to čisté svědomí by bohatě postačilo. Že jsem žil a vědomě neublížil. Že jsem dobře zasel, nosil čisté boty a usmíval se, přestože... že?
Člověk by měl jen odejít, aby zase přišel. Aby mohl znovu milovat a poděkovat... a dopsat nekonečnou báseň o kráse... Života.

Příjemné chvíle u Tvého poetických rozjímání. Rád jsem nahlédl.

25.11.2020 21:09:34 | šerý

Díky za znělé zamyšlení, šerý :-)

26.11.2020 09:41:06 | Amonasr

Jak vysoko jsme si v životě laťku dali? Toť otázka, osobně si vyčítám, že jsem si ji možná měla dát výš.

25.11.2020 18:21:21 | Donne

Nastavit si správně laťku je asi jeden z nejsložitějších úkolů v životě. Taky je mi zpětně líto některých promarněných šancí, i když si z toho vlasy zcela pragmaticky nervu - třeba, že jsem se vzepřel jako kluk mámě, učitelce hudby, a nechtěl jsem se od ní nechat učit hře na klavír. V příštím životě už bych takovou hloupou klukovinu asi neudělal. Ovšem možná mnohem horší je nastavit si laťku příliš vysoko, neodhadnout či neumět si přiznat své reálné možnosti a schopnosti - následná frustrace někdy pak může vést až k fatálním koncům... Díky za nastolení zajímavé otázky, Donne :-)

26.11.2020 09:40:10 | Amonasr

...k selhání se nepřiznáme ale vesele oslavíme...cokoli se namane...jak jinak...;-)

25.11.2020 16:11:39 | Marten

:-D Jistě -jak jinak... ;-))

26.11.2020 09:32:30 | Amonasr

...takže jaké otázky...jsme stále veselí a úspěšní přece...;-D

26.11.2020 14:50:09 | Marten

Někdy si kladu otázku, zda bych neměl těm, co si nekladou žádné otázky, závidět... ;-))

27.11.2020 15:57:41 | Amonasr

...správná otázka...;-)blažení chudí duchem se tomu říká...

27.11.2020 17:02:15 | Marten

;-))

27.11.2020 21:22:08 | Amonasr

Slovy klasika: „Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ — François de La Rochefoucauld

25.11.2020 15:06:40 | Lighter

Ne nadarmo to byl jeden z největších mistrů aforismu a dosud jím je. Díky za výstižnou reakci :-)

26.11.2020 09:31:46 | Amonasr

Přiznávám, můj neoblíbenější a vzor. :-)

26.11.2020 13:20:11 | Lighter

Myslím, že ses už kdysi zmiňoval ;-)

27.11.2020 15:55:32 | Amonasr

Tak jsem to vzala shora dolů, snesla se přes odpovědi z výšky mého nebe až do hlubiny třinácté komnaty a.. ..inu pěkná sebereflexní pobídka Ami..

25.11.2020 12:55:23 | Vivien

S tou sebereflexivní pobídkou jsi to vystihla hezky a výstižně - díky za vnímavé čtení, Vivien :-)

26.11.2020 09:30:14 | Amonasr

Možná..a jistě..volbu máme
..někdy je a někdy ji nechceme úplně přijmout
..jen z pocitu, že snad to bude jiné
..než v našich představách.
Tak se smíříme s tím co máme.
Vážit si SEBE
..ale musí být na prvním místě
..aby jsme hodnoty mohly i lépe vidět.
Rozhodnutí je krok..v před
Čím jsme starší, tím víc zvážujeme
.. asi :)) * ST ;)

25.11.2020 12:08:33 | jenommarie

Díky za pěknou reflexi, Marie - ano, čím je člověk starší, tím víc si asi klade otázek směrem k sobě samému. Nebo by alespoň měl... :-)*

26.11.2020 09:28:47 | Amonasr

Někdy jsme už dopředu:D
ale zase snad i ten nadhled se dostaví:);)* pá a též s díky Amonku *

26.11.2020 12:27:08 | jenommarie

;-)*

27.11.2020 15:53:42 | Amonasr

Pěkná úvaha nad životem, ale nikdy jsem nepochopil to, proč bychom se měli za něco trestat? To je přece zbytečný konstrukt myšlení, který nás brzdí a ničí :o)

25.11.2020 11:53:11 | Crazymike

Díky za návštěvu i reflexi :-) Ani sám nevím, jestli jsem se někdy za něco záměrně trestal, takový masochista asi zas nejsem :-)) Možná si člověk občas dá snad nějaká omezení ve smyslu "už nebudu tolik pít, protože jsem to včera přehnal", apod., ale to asi není trest v pravém slova smyslu. Ovšem přijmout zasloužený trest je něco poněkud jiného - život sám nás trestá za různé přehmaty, omyly, hloupost apod. Pak záleží na tom kterém člověku, zda si řekne, že za chyby se zkrátka platí a poučí se z toho nebo si svou chybu nepřizná, svede vše na okolí a nepřízeň osudu a točí se dál v bludném kruhu, takže mu není pomoci. Tak je myšlen i ten verš "i přijmout zasloužený trest". V praxi je to mnohem těžší než to vypadá, jistě znáš sám řadu lidí, kteří si vlastní chybu nikdy nejsou ochotní přiznat a tudíž ani nejsou schopni přijmout zasloužený trest, který je za to občas stihne... ;-)

26.11.2020 09:25:07 | Amonasr

Jasně, já myslel ale spíše to trestání, že si to člověk ani neuvědomuje. Nebo psychosomatické a tak... Prostě není schopný přijmout sebe sama a tím vzniká konflikt, který se odráží na našem zdraví nebo sociálním životě. Pak tady je druhý typ, co zase trestá místo sebe druhé, to je stejné, ale obecně více odsuzované :o)

26.11.2020 12:35:10 | Crazymike

A nejhorší je, když se to zkombinuje současně ;-)

27.11.2020 15:52:32 | Amonasr

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter