JEN

Anotace: RD

Tělo náhle oněmělo.
Leží tam rozbit, zbídačený.
Ještě celý, zrozen z tebe
Z odkladů, pohledů, ponurých.

Nicotný ve svém nitru.
Nemá víru, jen tu díru vševidoucí.
Uprostřed těla, skrz naskrz, skrze skelet.
Smrtelný odpočet začal, vybouchne svět?

Nebo jen já, osamocen na té cestě.
V městě jež žádné jméno nemá.
Jaká je ta cena, co dělá s lidí jenom těla.
Studená ale živoucí, řvoucí v uších mých.

Zastaven kulkou, to já byl její cíl.
Překryt odlitý z organického olova, kde jsou ta slova.
Kde jsou ta písmena kde jsem já, proč ocitám se zde, řvoucí.
Chtěl bych procitnout, znít tak lehce, jak mě stvořily.

Co znamená být korektní, možná jen být člověkem.
Nebýt psychopatem, kterému na ničem nezáleží.
Odlož hnusná slova, která lidskost pomaloučku zabíjí.
Vznes se ze svého těla, nu jako včela, narodila se včera.
Za pár dní zemře promění se v tebe, koho si vybere, tebe?