V PRACH

Anotace: RD

Díky za každou novou noc.
Nosím psovi kost, nebo zlost člověčí.
Utíkám z pamfletu do stratosfér.
Je to fér, je to spravedlivé zabité?
Krotím své emoce, zavřené, bezmocné.
Hodnotím odhodím, to co mne tíží.
Ne prý už nelze vrátit zpět až když
zemřu mohu lpět ,  zvrácené odnětí.

Bloudím dnem, narážím do lidí.
Oni mne nevidí, tak se odplížím.
Do ústraní všeho, vřískot nespokojených
bytostí uměle sestrojených, uřícených.
Odstup máš zavři oči otevři je, tak jak se
ti svět líbí. Vše je stejné, pokrytecky zanícené
Upachtěný život podezřelý, namočený usušit lze.

Není blbý, je celkem pitomý, nemocný.
Nucen tu být odžít si ten kus života a
po té někam jít, neštěkne ani pes dnes, včera.
Zřícenina, jen torso, bez rukou, bez šedé hmoty.
Počítám je škála jak se cítit blbě, ta nestačí, zračí se hněv.
Svět počal svojí budoucnost, začal odpočet zničený.