Anotace: několik let stará, dnes nalezená s šuplíku ;)
Hvězdám zpívám píseň mou,
píseň srdce svého.
Duši já mám bolavou,
vzdala jsem se všeho.
Sama spěchám v temnou dál,
ač se konec blíží.
Sem se každý vždycky bál,
já se neohlížím.
Když stojím u propasti,
jen se dolů dívám.
Stala jsem se součástí
písně, kterou zpívám.
Poslyš, hvězdo v nebesích,
před tebou tu vzlykám,
důvěřovat není hřích,
za co tedy pykám?
Zjednodušil bych to tak, že každý pyká většinou za svoji hloupost :) Na konci tunelu je možná pravda i světlo :)
04.07.2021 15:19:44 | Ray Magini
v loňském roce jsem prodělala covid a od té doby trpím extrémní únavou a neuropatickými bolestmi celého těla. nejsem na neschopence, ani v invalidním důchodu. snažím se pracovat. můj psychiatr si myslí, že žiju jen na deset procent. jsem sama, ale ne osamělá. dělím se o bolest s Bohem. a modlím se... místo slz, které už jsem vyplakala. nepotácím se ve tmě, jdu za světlem. můj život je utrpení a je to pořád dokola. ale můj život je i láska a pokora. napsala jsi velmi krásnou báseň. a je dobře, že se neohlížíš. hodně štěstí, hvězdičko. objímám tě. :-))
04.07.2021 11:41:38 | Iva Husárková
to je dobře, že se našla! krásný...
04.07.2021 10:25:29 | Sonnador