JEN SPROSTĚ

Noc za dnem sběhla.
Pak s ním kula pikle.
Den, tím děním otráven.
Celý a pln zasažen byl.
Dne už není, jen ta noc.
Svítí si dnem, ve svém
hájemství, mé je tvé tajemství.

Smrt, nehnutě číhá, neviděna.
Možná na tebe, jsouc nepřipraven.
Znaven uleháš, hlavu svou na tebe klade.
Ta ona která se vždy a všude vkrade.
Srdce už nedutá, zasaženo tou silou.
Viděnou jen jednou, v premiéře tvýma očima.
Rozmetán v čas a prostor nezměrný.
Slyšeno v prostoru že prý se vrátí.
Zas jiný život s gustem sobě vlastním zkrátit.