Strom

Uprostřed louky, stál jediný strom.
Jenž vrhá stín a čeká ho skon.
Čekaje na to, až kůrovec ho zničí.
Přes tolika let, řekl strom že už to stačí.
Kam vrhá jeho stín, nikam do trávy.
Celý svůj život di přál, aby i jiné stromy zde stály.
Kéž by mu zpívali ptáci, co letí jen kolem.
Jen naň ho shlédnout a povědí sbohem.
“Proč jen jsem sám, opuštěn v trávě,
To snad nenajde se nikdo, kdo rád má mě?”
Tak stál sám, po čas který mu zbýval.
Jak přál si, aby mu jediný pták zazpíval.
Jak plynul čas, tak skomíral dál,
“Proč jen opuštěn, stojím tu sám”
Když nadešel čas, strom vyschlý pad k zemi.
Smutný, sám a opuštěn všemi.