Už neutíkám

Cítím, 

že mám mnoho sil, 

kdybych se rozběhla, 

mohla bych utéci. 

Před světem, 

životem, 

čímkoliv. 

Doteď jsem věděla, 

že bych to nezvládla, 

třebaže jsem, 

většinou svých částí, 

chtěla zmizet. 

 

Ale teď, 

když mohu, 

ztratila jsem zájem. 

Jsem v klidu, 

i rozrušená, 

chvíli dýchám, 

pak lapám po vzduchu, 

odpočívám, 

zároveň se vysiluji. 

Přemýšlím, 

hlavou se mi táhnou mračna, 

přitom mám jasno. 

Právě teď se mi pryč nechce. 

 

Třeba jindy... 

Nebo i teď, 

když ne sama, 

klidně až na konec světa...