KODEX

Anotace: Lyrická poezie

kolo se točí nenuceně dál

jsi král nebo ponocný

zhasni barvu nemocných

v uších jenom saze nemotorné

zítra to začne zcela zase nové

plesám zářím všemocným neštěstím

otevírám svá okna dravá dokořán

pojď dále nebo radši zůstaň stát

chceš se prát nebo jenom na hajzlu srát

ufňukánek zabořil se do svých emocí

zbírka tvých zabitých nadějí

nic se nemění posel sešel stářím

sázím sviním perly jiskřivé je házím

stroj započal svůj úkol zosnovatelný konat

vstoupil do svých komnat nebetyčné tuposti

konec započal už když jsi se narovnal

chtěl si být chodit rozpadle se drobit

zvonit zvonem myšlenky své po cestě té drolit

napiš si možný povyk zvyk usnadněne upocený

zlověstný pohled na ten sled všehomíra nač ta víra

dá ti najíst ošetří tvá nesmrtelná zranění

jsi nový tak ti na to ještě jednou odpovím

tady je nic a ty jsi jeho jediný komplic

trhej slova opuštěná z plně vypuštěných plic

vznikl jsi tak už jdi po cestě do nanicovatosti

slova zajištěna pojištěna na tisíce možná i více

srdce plíce někdo ti je žere podívej se vřele

je to tu takové šedé kam mně to zarputile vedeš

tady to neznám nesvítí tu hvězda ani tohle slunce neznám

škála nemožného se právě v tuto chvíli otevřelá

zatím je vřelá něco chtěla ztratila náhle povyslou nit

ne nechci tu hnít prosím pošli mi nahodilý plachý slib

někdo se tu pořád směje i když jeho skutečnost nezní skvěle

je trhán psy na malinké krvavé neposlušné uhnětené kousíčky

cítí se tak temně bledě ptám se tak co vlastně je ve mne

je to mé já nebo jen nemotorně zatoulané nicneříkající otupělé ne

kdo-si se mi směje rovnou a přímo do očí svět se nám náhle otočil

je vzhůru nohama vytéká tu jaká-si tekutina taková slaná prý je to moře

tak se zeptám náhle nenuceně co-že proč tady všichni mají jen veskrze tupé cože

hnusně nenamítaně a velmi hutně cítím smrad upozaděný polovičatým parfémem

slyším tu smích takový neotřelý celý uzarděný je to jeho smrtelné poznávací znamení

lev s hubou tvých střev zakusuje se stále neustále jde k tvému tělu asi nikdy nepoznal závistivou něhu

já pln hněvu co se to stalo pomyslím na to co mě čeká krvavá má je řeka proč jen ze mně kajícně tvrdohlavě řku i hanlivě nenuceně odtéká

už nic neslyším je tu tma taková ta svízelná jedinečně prý je jen má vyhrazena mému já

aneb spíše mému nezhmotnělému ne vše tu vře v pekle prý že jsme nebo v nebi

zdrcující neklid zásadně se mně zřekli slzy tekly  houfem zatajím vzdech utajím  i potutelný nesmrtelný řev?