Láska má mnoho podob, všichni hledáme tu pravou,
svět je plný chorob, když chytíme tu vážnou, snažíme se uzdravit,
ale když to nelze, má cenu dožít život se svěšenou hlavou?
Kdyby láska byla choroba a neříkám, že není,
buď snažíme se uzdravit, pracujeme na vzathu nebo jsme pasivní,
žijeme v tom dál a čekáme, že se něco samo změní.
Jestli máme možnost vybrat si jaký druh choroby budeme mít,
není snazší se přizpůsobovat té, co už máme a naučit se s ní žít?
Myslím, že samo se jen tak něco nezmění, musíme to být mi, kdo to změní. Přeji hodně štěstí a inspirace :)
19.07.2022 12:37:23 | Marry31
...vítej na Literu...;-)připomněla jsi mě tuhle klasickou báseň...https://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jiri-h-krchovsky/naposled-zamavam-na-cestu-vlastovkam-nad-jednim-svetem.html
18.07.2022 21:47:46 | Marten
Ahoj, moc děkuji! Pane jo, tu neznám, děkuji za sdílení se mnou, něco na tom je.
Ráda bych tu sdílela nějaké mé básně, filosofii, které bych ráda vydala, ale vím, že je toho mnoho, tak uvidím, jak se budou líbit. Škoda, že se dá přidat jen jedno dílo denně. :)
18.07.2022 21:51:32 | Poenika